Lidské Práva
Sekce č. 10/2022GOV Lidské práva
Část 1.)
Zákon zahrnující ustanovení na Cayo Perico
§1 Rozdělení článků
Článek 1
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní, v jejich důstojnosti a právech. Jsou obdařeni rozumem
a svědomím a mají navzájem jednat v duchu bratrstva.
Článek 2
Každý má všechna práva a všechny svobody, vyhlášené v této deklaraci, bez ohledu na rasu,
barvu, pohlaví, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální
původ, majetek, rod nebo jiné postavení.
Žádný rozdíl nebude činěn na základě politického, právního nebo mezinárodního
postavení země nebo území, ke kterému osoba patří, zda je to země nebo území
nezávislé, poručnické, nesamosprávné nebo podrobené jakémukoliv jinému omezení
suverenity.
Článek 3
Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.
Článek 4
Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo v nevolnictví, všechny formy otroctví a obchodu s
otroky jsou zakázány.
Článek 5
Nikdo nesmí být mučen nebo podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu
zacházení nebo trestu.
Článek 6
Každý má právo, aby bol všade uznávaný jeho právny status.
Článek 7
Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou zákonnou ochranu bez jakékoliv
diskriminace. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci, která
porušuje tuto deklaraci, a proti jakémukoli podněcování k takové diskriminaci.
Článek 8
Každý má právo na účinnou ochranu příslušnými vnitrostátními soudy proti činům porušujícím základní práva, která mu přiznává ústava nebo zákon.
Článek 9
Nikdo nesmí být svévolně zatčen, zadržen nebo vyhoštěn.
Článek 10
Každý má stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným
soudem, který rozhoduje o jeho právech a povinnostech a o jakémkoli trestním obvinění,
vzneseném proti němu.
Článek 11
(1) Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo, aby byl považován za nevinného, dokud
není zákonným postupem prokázána jeho vina ve veřejném procesu, při kterém měl všechny
záruky nezbytné pro jeho obhajobu.
(2) Nikdo nesmí být shledán vinným ze spáchání jakéhokoli trestného činu spočívajícího
v řízení nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo trestným činem podle
vnitrostátního nebo mezinárodního práva. Rovněž nesmí být uložen těžší trest než trest,
který mohl být uložen v době, kdy byl trestný čin spáchán.
Článek 12
Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a pověst. Každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.
Článek 13
(1) Každý má právo svobodně se pohybovat a svobodně si zvolit bydliště v každém státě.
(2) Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země.
Článek 14
(1) Každý má právo vyhledat a získat v jiných zemích azyl před pronásledováním.
(2) Toto právo nelze uplatňovat v případě stíhání zahájeného na základě nepolitických
trestných činů nebo na základě činů, které jsou v rozporu s cíli a zásadami Organizace
Spojených národů.
Článek 15
(1) Každý má právo na státní příslušnost.
(2) Nikdo nesmí být svévolně zproštěn své státní příslušnosti, ani práva svou státní
příslušnost změnit.
Článek 16
(1) Muži a ženy, kteří dosáhli zletilosti, mají právo bez omezení z důvodů rasové,
národnostní nebo náboženské příslušnosti, uzavřít manželství a založit rodinu. Mají nárok
na stejná práva na uzavření manželství, stejná práva během manželství i při jeho zrušení.
(2) Manželství může být uzavřeno jen se svobodným a řádným souhlasem nastávajících
manželů.
(3) Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu tak ze
strany společnosti, jakož i státu.
Článek 17
(1) Každý má právo vlastnit majetek sám, stejně jako spolu s jinými.
(2) Nikdo nesmí být svévolně zproštěn svého majetku.
Článek 18
Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje i svobodu
změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství soukromě,
vyučováním, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou a zachováváním obřadů.
Článek 19
Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu, toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl
újmu pro své přesvědčení a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a
myšlenky všemi prostředky a bez ohledu na hranice.
Článek 20
(1) Každému je zaručena svoboda pokojného shromažďování a sdružování se.
Článek 21
(1) Každý má právo, aby se zúčastnil správy své země, buď přímo nebo
prostřednictvím svobodně volených zástupců.
(2) Každý má právo vstoupit za stejných podmínek do veřejných služeb své země.
(3) Základem vládní moci je vůle lidu, tato vůle má být vyjádřena v pravidelných a řádných
volbách, na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva tajným hlasováním nebo jiným
rovnocenným postupem zajišťujícím svobodu hlasování.
Článek 22
Každý člověk má jako člen společnosti právo na sociální zabezpečení a nárok na to, aby mu
byly národním úsilím i mezinárodní součinností a v souladu s organizací a prostředky
příslušného státu zaručena hospodářská, sociální a kulturní práva, nezbytná pro jeho
důstojnost a svobodný rozvoj jeho osobnosti.
Článek 23
(1) Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé
pracovní podmínky ak ochraně před nezaměstnaností.
(2) Každý má bez jakékoli diskriminace nárok na stejný plat za stejnou práci.
(3) Každý pracující má právo na spravedlivou a přiměřenou odměnu, která zajišťuje jemu
samému a jeho rodině živobytí odpovídající lidské důstojnosti, a doplněna, v případě
potřeby, jinými prostředky sociálního zabezpečení.
(4) Každý má právo na ochranu svých zájmů zakládat odborové organizace a přistupovat
k nim.
Článek 24
Každý má právo na odpočinek a zotavení, na rozumné vymezení pracovních hodin a
pravidelné placené dovolené.
Článek 25
(1) Každý má právo na takovou životní úroveň, která může zajistit jemu i jeho rodině zdraví
a blahobyt, včetně stravy, ošacení, bydlení, lékařské péče, jakož i potřebných
sociálních služeb, má právo na zajištění v nezaměstnanosti, v nemoci, při pracovní
nezpůsobilosti, při ovdovění, ve stáří nebo v jiných případech ztráty výdělečných možností,
které nastaly za okolností nezávislých na jeho vůli.
Článek 26
(1) Každý má právo na vzdělání. Vzdělání je bezplatné, alespoň v počátečních a základních
stupních. Základní vzdělání je povinné. Technické a odborné vzdělání je obecně
přístupné a vyšší vzdělání má být rovněž přístupné každému podle jeho schopností.
(2) Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti ak posílení úcty k lidským
právům a základním svobodám. Má napomáhat ke vzájemnému porozumění, snášenlivosti a
přátelství mezi všemi národy a všemi rasovými i náboženskými skupinami, jakož i
rozvoji činnosti Organizace spojených národů na zachování míru.
(3) Rodiče mají přednostní právo vybrat druh vzdělání, který bude poskytnut jejich dětem.
Článek 27
(1) Každý má právo svobodně se účastnit kulturního života společnosti, mít potěšení
z umění a účastnit se vědeckého pokroku a jeho výdobytků.
(2) Každý má právo na ochranu morálních a materiálních zájmů, které vyplývají z jeho
vědecké, literární nebo umělecké tvorby.
Článek 28
Každý má právo na to, aby vládl takový sociální a mezinárodní řád, ve kterém by se práva
a svobody vyhlášené v této deklaraci uskutečňovaly v plném rozsahu.
Článek 29
(1) Každý má povinnosti vůči společnosti, pouze v ní může svobodně a plně rozvinout svou
osobnost.
(2) Ve výkonu svých práv a svobod je každý podroben pouze takovým omezením, která stanoví
zákon a které slouží výhradně k zajištění náležitého uznávání a zachování práv a
svobod jiných, jakož ik uspokojení spravedlivých požadavků morálky, veřejného pořádku a
obecného blaha v demokratické společnosti.
(3) Výkon těchto práv a svobod nesmí být v žádném případě v rozporu s cíli a zásadami
Organizace spojených národů.
Článek 30
V této deklaraci se nesmí nic vykládat tak, aby to opravňovalo jakýkoli stát, skupinu nebo
osobu vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z
práv nebo svobod v této deklaraci vyhlášených.